Hurá, je to tady. Můj další příspěvek v blogu z nejčtenější kategorie je tady. Trochu mě mrzí, že jsem se k tomu nedostal dříve, protože mým plánem je sepsat příběh až doposud co nejdříve a pokračovat v aktuálním dění, jenže děje se mi tolik věcí, že nový příspěvek do blogu je v současné době jedna z věcí, která je tou poslední. Ale pojďme na věc. Jaký byl den odjezdu z domoviny za lepším, na který si vzpomínám jako by to by včera, před více než sedmi lety?
Den D – Jede se do Anglie
Byla sobota ráno a já se probudil s mírnou kocovinou po takovém menším rozlučkovém večírku, který jsem absolvoval s přáteli poslední noc v domovině. Měl jsem trochu vítr v hlavě, jestli vše dopadne podle plánu a tím myslím důležité věci, jakými bylo bydlení po příjezdu, jestli mám s sebou vše potřebné zabalené (Cestovní horečka 😎) a hlavně, jestli vyjde samotná doprava.
Nezajdeme ješte na golf?
Ne, golf opravdu nehraju, ani jsem ho nikdy rekreačně pro zábavu nehrál. Měl jsem ale tu příležitost si ironicky poprvé v životě zahrát golf před svým odjezdem do Anglie, do světově tradiční golfové destinace. Sobota, den mého naplánovaného odjezdu, byla tím samým dnem pro známé, kteří vyrazili na lekci golfu a já svezl s nimi. Ta sobota byla navíc státním svátkem a doprava do hlavního města nebyla pro mě zrovna, díky přestupům, časově ideální. Společnou cestu jsem tedy uvítal a to jsem ještě nevěděl, že se stavíme na lekci golfu. Těm, co právě čtou tento příspěvek a vědí, patří velký dík za super strávené poslední odpoledne v Čechách. (Díky Míšo a Tome, jste skvělý, mám vás rád).
Po naložení bagáže mého posledního vlastnictví do auta, kterým bylo v podstatě pouze oblečení a můj laptop, se vyrazilo zatím ještě na, pro mě neznámý, výlet lekce golfu. Vzpomínám si, že se cestou docela vtipkovalo a panovala veselá nálada. Víc jsem si pro podporu mého snu začít znovu nemohl snad ani přát.
Cestou jsem se také poprvé v životě dozvěděl o keškách. Těm, co nevědí, tak je to celkem zajímavý turistický koníček v objevování oblastí po celém světě. Více naleznete na Wiki tady – Geocaching nebo samozřejmě na Googlu.
Jede se už?
Lekce golfu byly super, jenže pro to, abych stihl autobus do Prahy na Černý most se zdálo být málo času. Autobus mě málem ujel a navíc jsem se skoro pohádal s nepříjemným řidičem o tom, že jsem dorazil včas. Nakonec to naštěsti dopadlo dobře a já vyrazil směr Praha, kde jsem doufal v uskutečnění cesty do Anglie. Pořádně jsem se ani v té rychlosti nestačil rozloučit s přáteli, kteří mi na cestu nabalili tašku českých dobrot.
Nikdo si ze mě po domluvě na Facebooku a dvou telefonátech nakonec srandu neudělal a plánovaný odjezd na 17:00 vyšel. Paráda. Sraz na předem sjednaném místě provázeli komplikace s řidičem, který nakonec místo srazu našel. Vzpomínám si, jak jsem se s třicetikilovou bagáží kotrmácel snad skoro půl kilometru a doufal, že se na mě počká. Čas příjezdu do Bournemouth byl naplnánovaný na desátou ranní další den, ale nešlo to podle plánu. O tom ale zase příště.
