Jak už jsem zmínil v mém prvním příspěvku na blogu Proč Joeyho Cesta, plánoval jsem získat zkušenosti v zahraničí a rovněž se na ni začal připravovat. Jak jsem se nakonec rozhodl a co mě přinutilo k té velké životní změně se nyní dozvíte v několika řádcích prvního dílu Joeyho Cesta.
Jedu do Anglie
Z jara roku 2013 jsem se definitivně rozhodl pohřbít všechny své aktivity v Čechách a řekl si, že zkusím štěstí v Anglii. Spojené Státy, Nový Zéland či Austrálie, o kterých jsem uvažoval několik let předtím, jsem ze seznamu lokalit nové životní etapy seškrtl už dávno. Vízové povinnosti a vzdálenost sehráli hlavní roli. Blízké Německo a Rakousko jsem odepsal díky jazyku, kterému jsem nechtěl věnovat čas a učit se ho takzvaně od píky. Ostatní státy unie díky tomu ze seznamu vypadli automaticky také. V tu dobu jsem bral studium dalšího jazyka jako ztrátu času, ale dnes bych raději zvládal kromě mateřštiny alespoň dva další jazyky.
Kam by to mělo být a co tam budu vlastně dělat jsem ještě nevěděl. V tu dobu bylo nejdůležitější se na cestu a život v Británii připravit. Nebyla to nejsvětlejší chvilka v mém životě. Byl jsem nezaměstnaný, přesto práci a příjem jsem měl, ale neměl jsem kde bydlet. Měl jsem to štěstí a získal “azyl” u táty, který už o mým plánech něco málo věděl, díky čemuž jsem mohl ze svých pracovních aktivit šetřit peníze na start v UK a soustředit se na to, co bylo důležité a to na zjištění informací ohledně získání práce a bydlení.
Hledání informací o UK
Díky internetu bylo všechno relativně snadné. Česko bylo v Evropské Unii nějaký ten rok a dotazů k informacím týkající se práce a bydlení v Británii se dalo najít hromady. Obzvláště jeden web jsem si oblíbil nejvíce. Web Lochneska jsem díky dotazům a odpovědím na ně, které mě vyhledávač nacházel, navštěvoval nejvíce. Hlavní administrátorka a editorka měla na stránkách vše skvěle popsané. Na webu byla navíc možnost diskuze ve fóru, kde jsem také čerpal plnohodnotné informace. Díky Lochnesce jsem se vlastně stal dost jistým co budu dělat a jak se na cestu připravit.
Kam do Anglie a jak se tam dostat
To nebylo jednoduché rozhodování. Dlouho jsem pátral, kam bych se vydal. Řešil jsem hlavně dopravu. V té době jsem ještě nikdy neletěl a měl jsem hrůzu z toho, že zmeškám letadlo nebo že se na letišti vůbec nevyznám. Teď už se téhle vzpomínce jenom směju. Dalším důležitým předmětem cílové destinace byla přítomnost krajanů. Říkal jsem si, že kdyby šlo do tuhého, ať už by šlo o cokoliv, mohla by se najít dobrá duše co by dokázala pomoc s hledáním práce, bydlení nebo i nějakou maličkostí, která by mě mohla zaskočit a mohl bych kde čerpat konkrétní informace. Naštěstí jsem se na všechno relativně dobře připravil a nemusel se spoléhat na nikoho, kromě sebe samotného.
Kam jsem se vydal, jestli jsem letěl nebo jel autem a jak jsem se rozhodl si přečtěte pokračování Joeyho Cesta II.
