Kvůli koronaviru bez šance vidět rodinu

Byl jsem zdrženlivý, ale nedá mi to a musím k tomu všemu také něco napsat.  Řeč je o koronaviru a o tom, jak jsem tady zůstal “trčet” bez možnosti odcestovat do ČR s možnosti se normálně vrátit a hlavně, konečně vidět našeho novorozeného syna.

Cesta do Česka a zase zpět? Zapomeň…

Všechno bylo, dá se říci, v pořádku do oznámení české vlády. Letenky koupené a čtrnáctidenní volno naplánované s odletem minulou neděli. Mělo to však jeden háček, nebo vlastně minimálně dva. Při návratu bych musel strávit doma ve doutýdenní karanténě, nejlépe osamocen. Odcestování zpět do Británie opět složité – nejistota v podobě zpátečního letu (ale i prvního letu, v té době) a dokazování nutnosti vrácení se nazpět. Všechno by se asi dalo nějak zařídit, ale čekal jsem do poslední chvíle, kdy se mě naštěstí z letecké společnosti Ryanair ozvali a nabídli změnu letu zdarma bez poplatku. Neváhal jsem a dvoutýdenní otcovskou dovolenou jsem přesunul o další měsíc a pár dní.

Výhra se nekoná…

Velká Británie je od samého počátku na seznamu “kritických” zemí a že by něco naznačovalo zlepšení, tak to ani omylem. Zejména riskantní plán britského premiéra Borise Johnsona tomu moc nepřidává. Do zaměstnání se tady “normálně” chodí. Směny se upravují tak, aby se lidé na sto procent míjeli a nepotkávali se. Pracovníci z kanceláří se přesunují na práci z domova, pokud je to možné. Když jdete k doktorovi pro dokumenty, otevře vám sestra s rouškou a předá vám je k vyplnění domů. Děti chodí normálně do školek a škol (prozatím). O vyprodaných toaletních papírech, mýdlech a dezinfekčních gelech na ruce ani nemluvím. Testy na koronavirus se tady nekonají. Uniklé dokumenty počítají s většinovou populací nakažených. Britská vláda žádá automobilky pro zapojení výroby respiračních přístrojů a tak dále, mohl bych pokračovat.

Modlím se, aby mi moje cesta tam a zase zpět vyšla bez výrazných komplikací. Ani můj plán B, vyrazit do Česka autem, nevypadá nijak růžově. Hranice se totiž mohou neprodyšně uzavřít ze dne na den.

Co bude dál a jak dlouho to potrvá?

Není to tak dávno, co jsem četl několik článků ekonomů o již brzy nastávající krizi. Vsadím se, že by nikoho z nás nikdy nenapadlo, co nás všechny ještě díky koronaviru čeká a že vůbec další celosvětovou krizi způsobí vir. Nemám na mysli pouze to, že nikdo nění schopen s určitou přesností řící, jak dlouho to potrvá, ale co všechno ztratíme a co vše budeme muset obětovat. Lidé ztrácejí práci, podniky propouštějí, podnikatelé krachují. Letecké společnosti žádají vlády o finanční podporu atd.

Ačkoli jsem měl za to, že je Evropa a celý vyspělý svět na něco takového, jako je pandemie typu koronavir připravená, asi jsem se unáhlil.

Je to několik týdnů nazpět, co jsem se bavil s kolegou, který má do důchodu opravdu za pár a už ani nevím, jak jsme se dostali k tématu důchodů. Nicméně, pamatuji si, jak zmínil ztrátu ze svého důchodového fondu v podobě několika desítek tisíc liber v období finanční krize po roce 2008. A to zabolí! Trhy se v současné době propadají do rekordních nížin a to nezůstane bez vlivu na životy běžných lidí.

Nechci dělat strašáka a už vůbec vyvolávat paniku, to v žádném případě. Selským rozumem však docházím k závěru, že se z toho bude nejen Evropa, ale i celý svět vzpamatovávat několik let.

Můj byznys – Jazykové pobyty

To je kapitola sama o sobě. Nepředpokládám, že se u nás v jazykové agentuře Balloon Agency posunou změny pozitivním směrem a je mi upřímně líto zaměstnanců ostatních jazykových agentur zprostředkovávajíci jazykové kurzy v zahraničí. Budou padat hlavy, stejně tak, jako v celém cestovatelském průmyslu.

Vzkaz všem. Držte se a pomáhejte si. Poslední zprávy ohledně domácí výroby roušek celého Česka i pro pomoc ostatním, nám všem žijícím v zahraničí připomněli, že máme být právem na co hrdí.