Jak jsem sháněl bydlení
Hned za začátku musím vysvětlit, jak to vlastně chodí, pokud se rozhodnete do Anglie za prací a sháníte bydlení. Nejsnadnější volba z finančního hlediska je pokusit se na místě najít ubytování ve formě sdílené domácnosti, takže si vlastně platíte svůj pokoj. No, není to pro každého, ale lepší možnost vycestování do zahraničí na budget a na vlastní pěst neznám. Takové ubytování najdete pod pojmem share house nebo share flat.
Takže, cesta do jihoanglického Bournemouth byla zařízená a zbývalo sehnat bydlení. Začínal jsem odepisovat na inzeráty volných pokojů. Žádná sláva se ale nekonala a nikdo se po emailu bavit moc nechtěl a spíše šlo o zavolání a sjednání si prohlídky. To by problém nebyl, kdybych fyzicky na místě už byl a navíc v té době to s mojí angličtinou zrovna dobře nevypadalo. Začal jsem tedy přemýšlet nad plánem B. Plán B zněl jednoduše – ubytovat se v levném hotelu po příjezdu do Bournemouth a najít pokoj během dvou následujících dní. Abych nezapoměl dodat, ubytování jsem hledal na Gumtree. Mimochodem, v té době ještě neexistoval Facebook market, když si tak na to vzpomínám – to jen tak pro zajímavost.
Zbýval mi měsíc do odjezdu a stále se mi nedařilo najít si ubytování. Pak mě napadlo, mohl bych si do sekce “Wanted” vložit vlastní poptávku. A tak se stalo. K mému překvapení se mi ozvalo třináct lidí. Všem jsem poctivě odepsal, abych zjistil více informací o lokalitě a počtu spolubydlících. Nakonec jsem se rozhodl pro pokoj v domě, od centra a pláže vzdáleného asi tři kilometry. Týdenní nájemné 80 liber.
Moje první volání v angličtině
Ve zkratce katastrofa, ale k podivení jsem se s majitelem domu nějak domluvil. Zabralo to sice pár dní, protože pro mě z neznámých důvodů se alespoň dvakrát stalo, že nám nefungovalo spojení. Nervičky těch několik pár dní, co jsem se konečně snažil vyřešit bydlení, fungovaly velmi dobře.
Po telefonu jsem se svoji lámanou angličtinou dozvěděl několik dalších informací, podle otázek, které jsem si předem vypsal do seznamu. S majitelem jsme si potvrdili výši najemného a výši kauce. Fotky, jak to tam vypadá, jsem už od něho měl, takže bylo potřeba získat ještě adresu, kterou jsem poté obdržel emailem. Doba hovoru trvala asi čtyři minuty. Byly to snad jedny z nejdelších čtyřech minut na telefonu v mém životě a to nepočítám několikahodinové odhodlávání vzít do ruky telefon a pokusit se ze sebe vydat pár slov anglicky 😅
Předání kontaktu, adresy a domluvení dne a času příjezdu bylo zařízeno. Teď už jsem jenom doufal, že si ze mě někdo nevystřelil. Že to nešlo všechno podle plánu se dozvíte v dalším pokračování.
2 comments
No, jo… tohle zařizování je vždycky veselé. Tak hlavně, jestli vše dobře dopadlo. Já jsem takhle řešila ubytování v Paříži. Sice jen na chvíli, ale i tak to bylo náročné. No, ještě že teď máme ty internety. 🙂
Ahoj Andělo. Byla to chvílemi i trochu sranda, když si na vzpomenu. Pro mě náročnost 10/10 v té době. A jak píšeš, kde by jsme byli bez těch internetů 😀 Jak to dopadlo, tak o tom v dalším pokračování.